Charakterizace nanomateriálů

Aby bylo možné posoudit bezpečnost nanomateriálů, nejdříve je nutné je správně charakterizovat. To znamená provést měření různých vlastností, jako je velikost částic, plocha povrchu a rozpustnost ve vodě, které mohou ovlivnit jejich toxicitu.

Tato charakterizace je nezbytná, aby bylo možné vzájemně porovnávat jakékoli (eko)toxikologické studie provedené na stejném nebo velmi podobném materiálu.

Posuzovatelé rizik by taková měření rádi získali také proto, aby zjistili, zda existují nějaké modely chování nanomateriálů, které by bylo možné na základě těchto fyzikálně-chemických parametrů předpovídat. Koreluje například toxicita určitého nanomateriálu s velikostí jeho částic? Je možné předpovědět toxicitu nanomateriálu na základě konkrétního parametru, nebo spíše kombinace parametrů? A které fyzikálně-chemické parametry jsou pro měření nejdůležitější?

Významným problémem u některých dřívějších výsledků výzkumu toxicity nanomateriálů bylo, že pro skutečné nanomateriály použité v těchto studiích nebyly k dispozici náležité (dostatečné) informace pro jejich charakterizaci. Interpretovat výsledky nebo porovnávat různé výsledky je potom obtížné. Proto je potřeba před provedením jakékoli (eko)toxikologické studie pro každý nanomateriál změřit určitý minimální soubor charakteristik.

V této oblasti dosáhli vědci významného pokroku a většina nových studií nanomateriálů zahrnuje rozsáhlou fyzikálně-chemickou charakterizaci.