Nanomateriály jsou chemické látky

Částice v měřítku nanorozměrů mohou být vyrobeny z mnoha různých látek, například z uhlíku, kovů, oxidů kovů i polymerů. Je obtížné přesně vyčíslit, kolik nanomateriálů je v současné době na trhu, a ještě náročnější je odhadnout, kolik dalších je možné vyrobit v laboratorním prostředí.

Podle nařízení REACH se zákonná povinnost, podle které výrobci a dovozci musí své látky registrovat a prokázat jejich bezpečné používání, vztahuje i na látky v nanoformě. Na druhé straně jsou výslovné právní požadavky na nanomateriály stanoveny jen v několika nařízeních EU, například v nařízení o kosmetických přípravcích a nařízení o nových potravinách. Protože nařízení REACH neobsahuje výslovná ustanovení o nanomateriálech, bylo předloženo jen několik registrací, které obsahovaly informace týkající se nanoforem.

Zároveň však chybějící ustanovení nebrání iniciativním společnostem, aby nanoformy látek zahrnutých do registrace transparentně oznamovaly. Oznamování informací týkajících se specificky nanoforem je umožněno od roku 2010, kdy bylo zavedeno dobrovolné zaškrtávací políčko v aplikaci IUCLID.

Více informací o těchto látkách, u nichž bylo použito dobrovolné zaškrtávací políčko nebo vyznačeny jiné informace týkající se nanoformy, najdete pomocí následujícího odkazu na internetovou stránku agentury ECHA pro šíření informací. 

Více informací o registrovaných látkách, které obsahují nanomateriály:

Žadatelé o registraci podle nařízení REACH se mohou rozhodnout poskytnout agentuře ECHA informace o nanomateriálech. Mohou tak učinit uvedením přítomnosti formy nanomateriálu ve složení látky, uvedením, že fyzikální stav látky je nanomateriál, nebo poskytnutím konkrétních studií o nanomateriálu v záznamu o studii sledované vlastnosti.

Nařízení REACH je základní nařízení pro chemické látky. Proto je způsob, jakým nařízení REACH chemické látky definuje, důležitý v mnohem širším smyslu, neboť jeho koncept se odráží v dalších právních předpisech:

'Látkou se rozumí chemický prvek a jeho sloučeniny v přírodním stavu nebo získané výrobním procesem, včetně všech přídatných látek nutných k uchování jeho stability a všech nečistot vznikajících v použitém procesu, avšak s vyloučením všech rozpouštědel, která lze oddělit bez ovlivnění stability látky nebo změny jejího složení.'

Je důležité poznamenat, že mnoho nanomateriálů se vyskytuje přirozeně, a proto nemusí spadat do působnosti stávajících předpisů o chemických látkách, které se týkají látek vyráběných, například nařízení REACH, pokud nejsou záměrně nějakým způsobem chemicky modifikovány. Další nanomateriály vznikají jako vedlejší produkty, například ze spalování fosilních paliv např. při používání naftových motorů. Takové částice však spadají do působnosti různých předpisů o ochraně životního prostředí, například o kvalitě ovzduší.

 

Existuje ještě mnohem více nanomateriálů?

Odhady skutečného počtu nanomateriálů na trhu EU se liší.

Je pravděpodobné, že je na trhu více látek v nanoformě, než je v současnosti registrováno podle nařízení REACH. Existuje pro to řada důvodů, mezi jinými:

  • Právní nejistota: i když termín „látka“ zahrnuje i nanomateriály a stejně tak pro ně platí i nařízení REACH, nařízení výslovně nanomateriály nezmiňuje a ani pro ně nestanovuje výslovné požadavky. Někteří výrobci nebo dovozci si to mohou vykládat tak, že nemají povinnost informace týkající se nanoforem ve svých registračních dokumentacích poskytovat. Evropská komise nyní připravuje změnu příloh nařízení REACH tak, aby požadavky pro nanoformy látek výslovně uváděly.
  • Náročnost měření: zatímco termín nanomateriál je jednoduchý, měření, zda je forma látky nanoformou, často jednoduché není. Jsou k tomu potřeba přesné a někdy nákladné přístroje. Proto, pokud nejsou stanoveny výslovné zákonné požadavky na provádění zkoušek, výrobci nebo dovozci se mohou rozhodnout je neprovádět.
  • Malé objemy: některé látky v nanoformě mohou být na trhu v tak malých objemech, že se jejich registrace podle nařízení REACH nevyžaduje. Lhůtou pro registraci maloobjemových chemických látek (1–100 tun za rok) je 31. květen 2018.

Důvodů, proč je počet registrovaných látek v nanoformě malý, může být mnoho. Je také pravděpodobné, že existuje řada registrovaných látek, které se vyrábějí nebo uvádějí na trh jako nanomateriály, ale společnosti se rozhodly v registrační dokumentaci informace týkající se specificky nanoformy výslovně neuvádět.

Nicméně až budou regulační otázky vyřešeny, množství dostupných informací týkajících se specificky nanoforem, které budou získány při provádění nařízení REACH, by se mělo podle očekávání zvyšovat.