V nátěrových hmotách a barvách se nanomateriály používají například proto, aby zlepšily jejich trvanlivost a přidaly nové funkce, jako je odpuzování vody nebo nečistot, „snadné čištění“, odolnost proti mikroorganismům nebo odolnost proti poškrábání. V současné době jsou nejdůležitějšími nanomateriály pro odvětví barev a nátěrových hmot nanoformy oxidu titaničitého a oxidu křemičitého. Nanoforma oxidu titaničitého se v nátěrových hmotách používá především kvůli tomu, že její fotokatalytické vlastnosti je možné využít pro samočistící povrchy. Přídavek syntetického amorfního oxidu křemičitého může zlepšit tvrdost barvy a její odolnost proti otěru, poškrábání a povětrnostním vlivům. Dále se pro možné budoucí využití v barvách v současné době zkoumají nanoformy stříbra, oxidu zinečnatého, oxidu ceričitého, oxidu měďnatého a oxidu hořečnatého.

Inkousty a tonery mohou z nejrůznějších důvodů obsahovat nanomateriály. Samotné pigmenty mohou obsahovat nanočástice, přičemž velikost částic pigmentu může mít dopad na výsledné barvy dosažené při tisku. Pigmenty použité při inkoustovém tisku mohou využívat nanomateriály k prevenci ucpávání tiskových trysek.

Ve farmaceutickém odvětví se nanomateriály většinou používají jako pomocné látky, tedy látky, které slouží jako nosič nebo médium pro léčivo, ale samy účinné nejsou. Některé tablety, čípky a krémy obsahují nanomateriály, například syntetický amorfní oxid křemičitý, které upravují viskozitu a homogenitu účinných látek. Nanočástice stříbra se zase už řadu let používají jako antibakteriální prostředky při ošetřování ran.

Nanotechnologie hraje důležitou úlohu také v kosmetickém odvětví. Nanomateriály se nacházejí v řadě kosmetických výrobků včetně hydratačních přípravků, přípravků pro péči o vlasy, líčidel a přípravků na ochranu před slunečním zářením. Hlavní výhodou používání nanočástic v přípravcích pro osobní péči je zlepšení stability složek kosmetických přípravků (např. vitaminů, nenasycených mastných kyselin a antioxidantů) díky jejich zapouzdření pomocí nanočástic; účinná ochrana kůže před účinky škodlivých ultrafialových (UV) paprsků; esteticky příjemný účinek výrobků (např. v minerálních slunečních filtrech přináší používání menších částic účinného minerálu tu výhodu, že po nanesení přípravky nezanechávají zřetelný bílý odstín); zacílení účinné látky na požadované buňky nebo orgán a možnost řízeného uvolňování účinných látek a tedy prodlouženého účinku, která se zkoumá i při vývoji léčiv.

Nanomateriály, jakou jsou saze, se používají ke zpevnění pryže v pneumatikách a jiných pryžových výrobcích. K tomuto účelu lze použít i nanomateriály jako oxid křemičitý. Prodlužuje se tím trvanlivost pneumatik a snižují se náklady jak pro spotřebitele, tak pro výrobce.

Některé elektronické výrobky, například počítačové monitory, využívají nanotechnologie ke snížení hmotnosti a spotřeby energie. Nanotechnologie umožňují docílení vysoké energetické účinnosti při vyšších provozních rychlostech. Uplatní se rovněž při vytváření počítačových čipů a (po)mohou snižovat velikost tranzistorů umísťovaných na obvodové desky. Nanotechnologie se využívají také ke zvýšení rychlosti počítačů a kapacity pevných disků a přenosných úložných zařízení. Na trhu se dále objevují nové televizní obrazovky využívající technologii kvantových bodů, které se označují také jako polovodičové nanokrystaly.

Odvětví výroby plastů je oborem, kde se nanotechnologie hojně využívají. Jednou z nejdůležitějších aplikací na poli (nových) materiálů je vývoj nanokompozitů, tedy vyztužených polymerů obsahujících nanomateriály. Termoplasty vyztužené pomocí nanotechnologie mohou odolávat teplu, jsou samozhášivé, zajišťují stabilitu a mají schopnost vést elektřinu. Například nitrid titanu je extrémně tvrdý materiál, který se používá v plastech, jako je polyethylentereftalát (PET), a vylepšuje fyzikální vlastnosti z něj vyrobených lahví i účinnost procesů při výrobě PET.

Nanomateriály obsahuje řada dnes běžně používaných textilních výrobků. Některé textilní materiály pro kojence mohou být opatřeny povlakem nanostříbra, které zajišťuje antibakteriální ochranu. Nanoforma oxidu titaničitého poskytuje ochranu před UV zářením v plážových oděvech. Mnoho voděodolných turistických bund a ubrusů s ochranou proti potřísnění je opatřeno povlakem nanoformy syntetického amorfního oxidu křemičitého. Pro zlepšení odolnosti proti otěru mohou být textilie opatřeny nátěrem nanoformy oxidu hlinitého, uhlíkových nanotrubiček nebo nanoformy syntetického amorfního oxidu křemičitého.

Měkké hračky nejčastěji obsahují nanomateriály s antimikrobiálními vlastnostmi – pomáhají udržovat hračky v čistotě a prodlužují jejich životnost. I barvy určené pro děti mohou obsahovat nanomateriály, neboť se přidávají do celé řady pigmentů.

Nejpoužívanějším nanomateriálem pro sportovní potřeby jsou uhlíkové nanotrubičky. Široce se využívají při výrobě lehčího, ale zároveň pevnějšího vybavení, jako jsou tenisové rakety, golfové hole a rámy jízdních kol.

V EU dochází ke schvalování rostoucího počtu účinných složek v biocidních přípravcích. Zmenšení velikosti některých složek na velikost nanočástic může mít určitý přínos při používání těchto přípravků v budoucnosti, ačkoli biocidy s obsahem nanomateriálů budou pravděpodobně vyžadovat samostatné schvalování a posuzování rizik. Biocidní přípravky využívající nanomateriály musí mít v seznamu složek uveden konkrétní použitý nanomateriál označený slovem „nano“.

Nanotechnologie nachází uplatnění také v potravinářství. Hlavní směry vývoje se zatím zaměřují na pozměňování textury složek potravin, zapouzdření složek potravin nebo přídatných látek, vývoj nových chutí, řízené uvolňování aromat, vývoj nanosenzorů zajišťujících sledovatelnost a monitorování stavu potravin během přepravy a skladování nebo zvyšování biologické dostupnosti nutričních složek.