Expozice nanomateriálům
Klíčovým aspektem každého posuzování rizik nebezpečných látek je posouzení jejich expozice. Důvodem je, že i když chemická látka představuje určité nebezpečí pro zdraví, toto nebezpečí se nerealizuje, pokud lidé nejsou této chemické látce opravdu vystaveni. Tento princip platí stejně i pro nanomateriály. Proto je nezbytné zjistit, zda a jak mohou být lidé nanomateriálům vystaveni v jejich každodenním životě, v práci i doma.
Nanomateriály mají z podstaty sklon se shlukovat a vytvářet větší objekty zvané agregáty a aglomeráty, které ovlivňují to, jak interagují například s tkání plic.
V mnoha výrobcích, které jsou v současnosti na trhu, jsou navíc nanomateriály zabudované do různých matric, což má vliv na jejich dostupnost pro uživatele nebo životní prostředí.
Ale mohou se nanomateriály z takových matric uvolňovat a jak snadno se nanomateriály „odlepí“ z větších agregátů a aglomerátů? Pro stanovení uvolňování nanomateriálů z prášků již obecný rámec existuje (ISO/TS 12025:2012).
Pokračuje další výzkum a vývoj nových nástrojů, například osobních monitorů pro měření expozice nanočásticím na pracovišti.