Nařízení

Cyklista

V Evropské unii spadají nanomateriály do stejného přísného regulačního rámce, jaký zajišťuje bezpečné používání všech chemických látek a směsí, tedy nařízení REACH a CLP. To znamená, že je nutné posoudit nebezpečné vlastnosti nanoforem látek a zajistit jejich bezpečné používání. Specifická ustanovení pro nanomateriály jsou uvedena také v odvětvových právních předpisech, například v předpisech o potravinách, biocidech a kosmetických přípravcích.

S cílem definovat pojem nanomateriály vydala Evropská komise doporučení vycházející pouze z velikosti částic, z nichž je materiál tvořen, bez ohledu na nebezpečí či riziko. Tato definice se vztahuje na přírodní materiály, materiály vzniklé jako vedlejší produkt a materiály vyrobené a je podkladem pro provádění regulačních ustanovení pro tuto skupinu materiálů. Nicméně v některých legislativních oblastech je důvodem pro zavedení zákonných povinností pro nanomateriály to, že mohou mít ve srovnání s většími částicemi odlišné vlastnosti.

Všechny látky spadající do působnosti nařízení REACH se musí registrovat, aby mohly být legálně vyráběny nebo dováženy do EU. V závislosti na objemu uváděném na trh musí výrobci nebo dovozci jako součást registrace předložit informace o účincích na lidské zdraví a životní prostředí i o nebezpečných nanoformách – odhad expozice během celého životního cyklu.

Stejné povinnosti platí i pro nanomateriály. Jestliže látky vykazují nebezpečné vlastnosti, podle nařízení o klasifikaci, označování a balení (CLP) se musí oznámit agentuře ECHA a označit a balit tak, aby mohly být používány bezpečně.

Společnosti by měly být ve svých registracích podle nařízení REACH transparentní a jasně uvést, jak byla bezpečnost nanoforem řešena a jaká opatření jsou pro dostatečné omezení možného rizika nutná. Další podporu ohledně toho, jak identifikovat a oznamovat vlastnosti nanoforem, poskytnou společnostem pokyny agentury ECHA.

Vedle nařízení REACH a CLP existují v EU také odvětvové právní předpisy pro konkrétní skupiny výrobků. Zahrnují například biocidy, přípravky na ochranu rostlin, kosmetické přípravky, farmaceutické přípravky, hračky, potraviny nebo elektroniku.

Právní předpisy na ochranu životního prostředí, zaměstnanců a spotřebitelů se v EU obvykle provádějí prostřednictvím směrnic. Jestliže nanomateriály představují riziko pro životní prostředí, zaměstnance nebo spotřebitele, obecná pravidla stanovená v právních předpisech platí stejně tak pro nanomateriály, jako i pro jiné formy látky. Mezi příklady směrnic patří rámcová směrnice o vodě, směrnice o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci a směrnice o bezpečnosti hraček.

Categories Display