European Observatory for Nanomaterials

Nanomateriály stále častěji ovlivňují i potravinářské odvětví. Probíhá výzkum a vývoj, který zkoumá možné přínosy a rizika související s používáním nanomateriálů pro úpravu vlastností potravin, například jejich chuti nebo struktury. Vzhledem k rostoucímu využívání nanomateriálů v potravinových a krmivových řetězcích je důležité znát vlastnosti a charakteristiky nanomateriálů a zjistit, zda nevyvolávají případné obavy o zdraví a životní prostředí.

V EU je za posouzení rizik souvisejících s používáním nanomateriálů v potravinách a krmivech a v materiálech určených pro styk s potravinami odpovědný Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Tento úřad musí stanovit, zda existují rizika, která je třeba uvážit, než je použití povoleno. Posouzení provádějí vědecké komise úřadu EFSA, které se skládají z nezávislých odborníků z celé Evropy. V následném povolení, o němž rozhodují členské státy a Evropská komise, se stanoví podmínky použití a případné požadavky na označování nanomateriálů.

V EU již platí některá nařízení, která se konkrétně vztahují na použití nanomateriálů v potravinářském odvětví.

Nové potraviny

Podle práva EU se novými potravinami rozumí potraviny, které se v EU nekonzumovaly ve významné míře před 15. květnem 1997, kdy vstoupilo v platnost první nařízení o nových potravinách. Nové potraviny mohou být nově vyvinuté, inovativní potraviny, potraviny vyrobené pomocí nových technologií a výrobních postupů i potraviny, které jsou nebo byly tradičně konzumovány mimo EU. Za nové potraviny se považují i potraviny, které sestávají z umělých nanomateriálů nebo tyto materiály obsahují. V nařízení o nových potravinách je uvedena vlastní definice „umělého nanomateriálu“, která se používá také v nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům.

Nařízení o nových potravinách stanovuje povinnosti, které platí pro umělé nanomateriály – tedy nanomateriály, které byly záměrně vyrobeny tak, aby měly určité vlastnosti – včetně požadavků na uvádění nových potravin na trh EU, například předchozí povolení materiálu Evropskou komisí. Nová potravina bude povolena pro použití v EU, pouze pokud nepředstavuje riziko pro veřejné zdraví, není z hlediska výživy méně prospěšná, pokud nahrazuje podobnou potravinu, a neuvádí spotřebitele v omyl.

Nanomateriály jako potravinářské přídatné látky

V nařízení o potravinářských přídatných látkách je uveden seznam schválených potravinářských přídatných látek, enzymů a látek určených k aromatizaci. Jestliže u již schválené potravinářské přídatné látky dojde ke změně výrobního postupu nebo výchozích surovin, bude považována za jinou potravinářskou přídatnou látku a bude muset být znovu posouzena. Významným rozdílem týkajícím se výchozích surovin je například změna velikosti částic, mimo jiné díky použití nanotechnologie.

Označování potravin obsahujících umělé nanomateriály

Nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům stanoví pravidla pro označování složek potravin, a to včetně požadavků, které se vztahují na umělé nanomateriály v potravinářských výrobcích. Podle tohoto nařízení musí být všechny složky, které jsou umělými nanomateriály, jasně uvedeny v seznamu složek. Za názvy takových složek musí následovat slovo „nano“ v závorkách.

Nanomateriály v plastových materiálech určených pro styk s potravinami

Materiály určené pro styk s potravinami jsou široce používány v potravinářském dodavatelském řetězci pro přepravu a ochranu potravin – můžeme se s nimi setkat například u sendvičů, které jíme, nebo mléka, které kupujeme. V platnosti je několik nařízení, jejichž cílem je zajistit, že se do potravin nebudou uvolňovat škodlivé chemické látky, například právní předpisy o materiálech určených pro styk s potravinami obecně nebo nařízení o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami.

Nařízení o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami se zaměřuje jednak na možné uvolňování chemických látek z materiálů určených pro styk s potravinami, a jednak na zamezení používání škodlivých chemických látek v těchto materiálech. Stanovuje pravidla pro složení plastových materiálů určených pro styk s potravinami a zřizuje seznam látek, které se smí používat při výrobě plastových materiálů určených pro styk s potravinami v Unii. Nařízení také upřesňuje omezení pro používání těchto látek a stanoví pravidla pro určení shody materiálů a předmětů z plastů.

U vícevrstvých materiálů a předmětů z plastů platí, že i vrstva plastu, která nepřichází do přímého styku s potravinou a je od potraviny oddělena funkční bariérou, smí obsahovat látky v nanoformě, pouze pokud je tato nanoforma výslovně povolena.

Nanomateriály v aktivních a inteligentních materiálech určených pro styk s potravinami

Aktivní a inteligentní materiály určené pro styk s potravinami prodlužují životnost tím, že zachovávají nebo zlepšují stav balených potravin díky uvolňování nebo absorbování látek do nebo z potravin nebo prostředí, které je obklopuje. Příkladem mohou být obalové materiály na potraviny, příbory, nádobí či krájecí prkénka.

Nařízení EU o aktivních a inteligentních materiálech a předmětech předpokládá zavedení seznamu Unie obsahujícího látky, které jsou povoleny pro výrobu aktivních a inteligentních materiálů.