Mezinárodní činnosti

 

A hand holding a globePotenciální rizika nanomateriálů jsou předmětem diskusí v mezinárodním měřítku více než deset let. Současně výzkumné pracovníky a tvůrce politik stejnou měrou zajímají přínosy řešení, která nanotechnologie přinášejí společnosti.

Celosvětová debata o bezpečnosti nanomateriálů probíhá v několika mezinárodních fórech, které všechny přispívají k rozvoji znalostí o těchto materiálech: v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové zdravotnické organizaci (WHO) a Organizaci spojených národů (OSN).

Hlavní pozornost je věnována tomu, jak nanomateriály používat a jak s nimi bezpečně nakládat, aby mohly být plně využity přínosy nanotechnologií.

 

OECD

OECD má dlouholetý program pro řízení chemických látek a hraje základní roli při harmonizaci regulačních metod pro zkoušení a posuzování nebezpečnosti chemických látek. Hlavními prostředky k dosažení těchto cílů jsou mezinárodně schválené pokyny ke zkouškám a zásady správné laboratorní praxe (GLP).

Ty společně vytvářejí podmínky, za kterých je zkouška provedená podle pokynů OECD ke zkouškám uznána orgány v zemích, které se řídí vzájemným uznáváním údajů. Vzájemné uznávání údajů je právně závazný nástroj k usnadnění mezinárodního uznávání informací pro regulační posuzování bezpečnosti chemických látek. To výrazně snížilo náklady na zkoušky a omezilo počet zvířat potřebných pro účely zkoušek.

Dnes se velká část právních předpisů týkajících se chemických látek v rozvinutých zemích po celém světě opírá o výsledky programu OECD pro chemické látky. To platí i pro posouzení nebezpečnosti nanomateriálů. Doporučení rady OECD z roku 2013 o zkouškách bezpečnosti a posuzování vyráběných nanomateriálů uvádí, že stávající mezinárodní a vnitrostátní regulační rámce pro chemické látky jsou vhodné k řízení rizik spojených s vyráběnými nanomateriály. Konstatuje se však též, že tyto rámce a další systémy řízení možná bude nutné ještě upravit tak, aby zohledňovaly specifické vlastnosti vyráběných nanomateriálů.

V roce 2006 zřídila OECD pracovní skupinu pro vyráběné nanomateriály (WPMN) s cílem umožnit diskusi o nebezpečnosti a posuzování rizik nanomateriálů. Dosavadním hlavním výstupem bylo posouzení, jak lze stávající pokyny OECD ke zkouškám uplatňovat na jedenáct běžně používaných nanomateriálů. Do projektu bylo vloženo významné úsilí a v jeho průběhu bylo vypracováno více než 700 studií. OECD výsledky zveřejnila v roce 2015.

 

WHO

Světová zdravotnická organizace (WHO) zkoumá rizika chemických látek pro obyvatelstvo na celosvětové úrovni. V případě nanomateriálů se Světová zdravotnická organizace soustřeďuje na potenciální účinky expozice nanomateriálům na pracovníky.

Světová zdravotnická organizace vyvíjí pokyny týkající se ochrany pracovníků před potenciálními riziky vyráběných nanomateriálů. Cílem těchto pokynů je zlepšit bezpečnost a ochranu zdraví pracovníků vystavených nanomateriálům při práci v nejrůznějších výrobních a sociálních prostředích.

Pokyny budou zahrnovat prvky posouzení a řízení rizik a poskytnou doporučení ohledně zlepšení bezpečnosti při práci a ochrany zdraví pracovníků používajících nanomateriály ve všech zemích, zejména však pracovníků v zemích s nízkými a středními příjmy.

 

Institut OSN pro vzdělávání a výzkum (UNITAR) a Program OSN pro životní prostředí (UNEP)

UNEP a UNITAR se výrazně soustřeďují na budování kapacity mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi.

Společně s Meziorganizačním programem pro správné nakládání s chemickými látkami (IOMC) bylo v posledních pěti letech uspořádáno několik regionálních workshopů zaměřených na rozšiřování poznatků o tom, jak provádět posouzení a řízení rizik těchto materiálů na vnitrostátní úrovni.

Jejich práce dala zemím též příležitost přispět ke zvýšení kapacity rozvojových zemí, aby byly schopny řešit otázky bezpečnosti nanomateriálů.

 

Strategický přístup k mezinárodnímu nakládání s chemickými látkami (SAICM)

SAICM je rámec politiky na podporu správného nakládání s chemickými látkami na celosvětové úrovni. Je úzce spjat s cíli sjednanými na světovém summitu o udržitelném rozvoji (WSSD) v Johannesburgu v roce 2002.

Jeden z těchto cílů se týká přímo chemických látek. Uvádí: „do roku 2020 by se všechny chemické látky měly vyrábět a používat způsobem, který výrazně sníží jejich negativní dopad na lidi a životní prostředí.“

V rámci SAICM bylo dosaženo dohody o „Globálním akčním plánu“, který má poskytnout strategii ke splnění cílů WSSD. Tento plán obsahuje i opatření týkající se nanomateriálů, stejně jako například olova v barvách, endokrinních disruptorů a pesticidů. Nanotechnologie a vyráběné nanomateriály SAICM označil za jednu z nových politických otázek.

Categories Display