Nanomateriály se vyrábí a používají v mnoha evropských zemích, také při výrobě chemických látek. Výroba a používání těchto materiálů se řídí nařízením na úrovni celé EU i vnitrostátními právními předpisy. Zaměstnavatelé musí svým zaměstnancům poskytnout znalosti i vybavení, aby mohli tyto materiály bezpečně používat.  

Vzhledem k tomu, že se nanotechnologie využívá při výrobě širokého spektra výrobků a řešení, mnoho zaměstnanců může být na svém pracovišti vystaveno jejich působení. Nanomateriály se často vyrábí v uzavřených systémech, ale k expozici může dojít během údržby nebo nakládání s hotovými výrobky.

Nanomateriály se také používají v „následných odvětvích“, jako je výroba automobilů, kosmetických přípravků, elektroniky, léčivých přípravků, zdravotnické techniky a textilních výrobků. Pokud jsou nanomateriály použity jako pigmenty například při nástřikových technikách v průmyslových zařízeních, nelze expozici vyloučit. Proto se pro takové aplikace mohou vydávat doporučení ohledně větrání nebo používání osobních ochranných prostředků, například rukavic. To však nemusí pro zajištění bezpečného používání stačit, a proto existují také zákonné požadavky, které stanovují, že zaměstnancům musí být poskytnuto odpovídající školení, aby mohli svou práci vykonávat bezpečně.

Používání nanomateriálů na pracovišti neznamená, že zde existuje riziko nebo že riziko nelze omezovat.

Riziko se určí jako nebezpečnost x expozice. Nebezpečné vlastnosti nanomateriálů se určují na základě jejich chemického složení a fyzikálních vlastností, jako je velikost, tvar a krystalická struktura, a jejich (eko)toxikologických účinků.

V současné době existuje podezření, že některé typy nanomateriálů, například dlouhá tuhá vlákna, která zůstávají v plicích, mohou mít potenciál vyvolávat fibrózu nebo zánět. Na druhou stranu se zdá, že zdravá kůže je relativně odolná i vůči částicím v nanorozměrech. Pokud by se ukázalo, že nanomateriály mohou v těle dlouhodobě setrvávat, jejich potenciál škodlivosti by se zvyšoval.